Novinky - Masarykovo gymnázium: Kletné 2014

V rámci projektu „Zodpovědnost, spolupráce a osobní svoboda jako základ pozitivního klimatu třídy“, který na našem gymnáziu probíhá během školního roku 2014/2015, se třídy Prima, 1.A a Kvinta zúčastnily na táborové základně na Kletné kurzu na posílení spolupráce. Kurz pro nás připravili instruktoři DDM Kopřivnice a každá ze jmenovaných tříd zde strávila tři dny plné aktivit a soutěží. Takto své zážitky popsali žáci jednotlivých tříd.

...Na Kletnou jsme vyrazili s naší třídní učitelkou Janou Drlíkovou. Při příjezdu nás čekal i pan učitel Svoboda a instruktoři Dudy, Míša, Fany, Dita, Terka a pro změnu ještě jedna Terka. Hráli jsme spoustu her jako „Skalní golf“, „Dostihy“, „Scrabble“ – ten mě moc nebavil, protože jsme měli písmenka typu: ň, ť, q, g, které nikam nepasovaly. Většina z nás si myslí, že „Stavění mostů“ bylo nejlepší. Ke stavbě jsme používali špejle, papír, lepidlo a hlavně lepicí pásku. Většina týmů byla zoufalá z toho, že jim lepicí páska dochází. Jeden most vydržel dokonce tři zátěžové testy, jako jemný náraz pneumatikou, nepřímý kop do kraje mostu a přímý kop od Eduarda do podpěr. Přesto most dokázal udržet tank, pro který byl původně určen. Zábavné bylo i „Hledání padouchů“. Nejdříve jsme všichni chodili přes potok po naskládaných kamenech, ale potom jsme pochopili, že to stejně nemá cenu, snažit se být v suchu, a začali jsme běhat přímo přes vodu. Mokré boty a kalhoty nám vydržely až do konce kurzu. Při „Decathlonu“, kdy družstva přelézala různé lanové překážky, se podařilo Amálce, Richardovi a Hance postavit a vyšplhat na komín z dvanácti beden. Celý komín byl dost vysoký a nestabilní, dost se kýval. I tak tam dokázali všichni zatančit vítězný taneček...

...Hned po příjezdu nám na uvítanou pustili náš budoucí svolávací song. Neříkám, že jsme si ho hned všichni zamilovali, ale postupem času se nám zaryl pod kůži. Pak jsme se šli převléct a začal nám „Skalní golf“. Jednalo se o to, že každý náhodně vybraný tým si musel najít hůl. Všichni zapomeňte na golfové hole, tady se jednalo o klacky, které musely vydržet opravdu prudkou ránu o zem. Chtělo to trošku štěstí, vyhodit golfový míček do výšky několika metrů tak, aby se vám neskutálel zase zpátky do příkopu. A u her na přesnost jsme se zase vyřádili v cestičkách k jamce, které byly opravdu originální. Po večeři nastalo vyrábění rakety pro zárodek mířící na Mars. Poté, co jsme ve čtyřčlenných týmech splnili úkol, odebrali jsme se ven. Jednalo se o noční cestu lesem lemovanou světelnými kroužky, při které drží každý člen týmu jeden provázek tak, aby zárodek (syrové vajíčko), přežil. Vypadá to jednoduše, ale když při tom nečekaně musíme přebrodit potok pouze za svitu jedné čelovky, zavěšené na stromě, tak ne každý zárodek přežil. Když jsme se všichni dostali na místo, zástupce skupiny vylezl na žebřík a z cca třímetrové výšky musel shodit svůj výtvor na zem. I přes to se některým úkol podařil a lidstvo naštěstí nevymřelo...

...K večeru jsme se připravili k další hře. V družstvech jsme museli postavit co nejvíce potravních řetězců, přičemž jsme museli pro každou součást doběhnout na jiné místo. Díky náhodnému sestavení skupin při aktivitách jsme navzájem komunikovali více než kdy jindy. To platilo i pro našeho třídního učitele pana Netušila, který svým zápalem pomáhal utužovat kolektiv.... V průběhu večeře nás elegantně oblečený pán přišel pozvat do „Kasina Las Kletňas“. Ihned jsme se převlékli a šli se bavit. Hrál se black jack, ruleta a další hazardní hry. Někteří vyhrávali, jiní tolik štěstí neměli a skončili na mizině, avšak největší hráč byl pan učitel Svoboda, který se toho nebál a sázel, co mu peněženka dovolila.

Mimo tyto aktivity jsme měli ještě jeden speciální úkol: natočit video. Měli jsme na výběr ze čtyř témat. My jsme se rozhodli vyluštit záhadu otevřeného hrobu. Bylo to fajn, až na to, že jsme celé večery trávili na opuštěném a strašidelném hřbitově, který byl zahalený ve tmě. V našem natáčecím štábu to často vřelo emocemi, ale nakonec jsme to nějak dotáhli do konce...

...Byl tady poslední den a nám se najednou nechtělo odjet zpátky. Zjistili jsme, že ti, co tvrdili, že to bude zábava, měli pravdu. A ptáte se, jestli bychom jeli znovu? Rozhodně!...

(Článek vznikl z postřehů účastníků kurzu)